﻿
&names=date,name,shortName|
*,"Centre d'Aviation Maritime de Dunkerque (hydroplány)","CAM de Dunkerque (hydroplány)"|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"Centre d'Aviation Maritime de Dunkerque (Námořní letecké středisko Dunkerque, neboli CAM Dunkerque) vzniklo v prosinci 1914 a krátce působilo v Boulogne, než se v únoru 1915 přesunulo do Dunkerque. Středisko tvořila základna hydroplánů v přístavu Dunkerque na místě zvaném 'Chantiers de France' a nedaleké letiště St. Pol-sur-Mer určené pro provoz pozemních letounů. Hlavním velitelem střediska byl Jean de Laborde, průkopník námořního letectví (v roce 1912 se stal prvním pilotem, který vzlétl z lodi) a budoucí admirál odpovědný za potopení francouzské flotily v Toulonu v roce 1942. CAM Dunkerque velel dva roky, od března 1915 do března 1917, poté byl povýšen a pověřen velením všech jednotek francouzského námořního letectva v severních oblastech.
Operační prostor CAM Dunkerque se táhl přes Lamanšský průliv k bodu severozápadně od Calais a dále severovýchodním směrem k místu v Severním moři severozápadně od Zeebrugge. Jako námořní hlídková jednotka se proto perutě střediska pravidelně setkávaly s německými letouny i ponorkami. Z operačního hlediska mělo středisko čtyři různé perutě: hlídkovou peruť hydroplánů, stíhací peruť hydroplánů, pozemní bombardovací peruť a pozemní stíhací peruť.
Počátky stíhací perutě hydroplánů CAM Dunkerque sahají do dubna 1916, kdy středisko obdrželo od Royal Navy jediný Sopwith Baby. V lednu 1917 následovala dodávka malé série těchto letounů, což umožnilo vytvoření perutě. Dne 20. října 1917 začaly být tyto stroje nahrazovány letouny Hanriot HD.2. Stíhací hydroplány doprovázely hlídkové hydroplány střediska a při této činnosti se několikrát střetly s nepřátelskými hydroplány a ponorkami.
Při plnění úkolů měly HD.2 nařízeno držet se nejméně 10 mil od nepřátelského pobřeží, aby se vyhnuly německým pozemním letounům. Navzdory tomuto rozkazu se pětičlenný roj vedený praporčíky Guierrem a Colonnou 4. května 1918 zapletl do boje se šesti německými stíhači ze Seefrontstaffel II. V tomto boji byli Maîtres Yves Le Creuer a Jean-Pierre Salaün sestřeleni a zahynuli. Dne 20. října 1918 si dvě HD.2 při letu poblíž Ostende všimly, že Němci město vyklidili, a staly se tak prvními spojeneckými letouny, které přistály v nově osvobozeném městě."
